Tento jednoduchý návod vás krok za krokem provede jak se dostat do cíle půlmaratonu před časovým limitem tří hodin a to i v případě, že patříte do všech skupin uvedených v nadpisu. Úspěšně jsem ho otestoval sám na sobě. :-)

Podzimní Den cesty - tedy pokus jak daleko je člověk schopen ujít za 24 hodin - se jde stejnou cestou jako ten jarní, akorát startuje v pátek večer. Na jaře jsem ušel 82 kilometrů do Třeště, a tak jsem teď chtěl výsledek alespoň dorovnat nebo ideálně vylepšit a ujít 100 kilometrů, což by vycházelo krásně do Jihlavy.

K pochodu Praha - Prčice jsem měl vždycky tak trochu smíšené pocity. Na jednu stranu je to vzdálenost, která je pro mě zajímavou výzvou a člověk může po cestě pokecat s podobnými magory, na druhou stranu je tam značná část po asfaltu a v cíli už je na můj vkus poměrně přelidněno. Ale ještě nikdy jsem se o 70 kilometrovou trasu Karla Kulleho nepokusil a navíc byl letos ten jubilejní 50. ročník. Takže když jsem se rozhodoval, kam třetí květnový víkend vyrazím na výlet, Prčice byly jasná volba. Dohodl jsem se s Milanem, že půjdeme celou trasu a Monča zvažovala, že půjde 42 kilometrů z Týnce, že bychom ji po cestě zkusili doběhnout, jelikož trasa je to společná.

Na mém prvním dni cesty loni na podzim jsem nedopadl moc slavně, proto jsem tentokrát doufal v lepší výsledek. Přece jen se mi letos už podařilo ujít jeden 50 km výlet za na mě slušných 8,5 hodiny a ani brození se sněhem v Jeseníkách při Horské výzvě mi nedělalo problémy. Všechno tedy naznačovalo na lepší výsledek než podzimních 40 km, a tak jsem svůj cíl tipoval na Třešť - 82. kilometr.

Začátek nového roku byl u mě ve znamení kašílků, rýmiček, nedoléčených zranění a bujarých oslav. Místo pobíhání po kopcích tak zbyl čas na rekapitulaci loňskéko roku a především rozmýšlení, kam se ve svém “dálkoplazectví” posunout letos.