Podzimní Den cesty - tedy pokus jak daleko je člověk schopen ujít za 24 hodin - se jde stejnou cestou jako ten jarní, akorát startuje v pátek večer. Na jaře jsem ušel 82 kilometrů do Třeště, a tak jsem teď chtěl výsledek alespoň dorovnat nebo ideálně vylepšit a ujít 100 kilometrů, což by vycházelo krásně do Jihlavy.

K pochodu Praha - Prčice jsem měl vždycky tak trochu smíšené pocity. Na jednu stranu je to vzdálenost, která je pro mě zajímavou výzvou a člověk může po cestě pokecat s podobnými magory, na druhou stranu je tam značná část po asfaltu a v cíli už je na můj vkus poměrně přelidněno. Ale ještě nikdy jsem se o 70 kilometrovou trasu Karla Kulleho nepokusil a navíc byl letos ten jubilejní 50. ročník. Takže když jsem se rozhodoval, kam třetí květnový víkend vyrazím na výlet, Prčice byly jasná volba. Dohodl jsem se s Milanem, že půjdeme celou trasu a Monča zvažovala, že půjde 42 kilometrů z Týnce, že bychom ji po cestě zkusili doběhnout, jelikož trasa je to společná.

Na mém prvním dni cesty loni na podzim jsem nedopadl moc slavně, proto jsem tentokrát doufal v lepší výsledek. Přece jen se mi letos už podařilo ujít jeden 50 km výlet za na mě slušných 8,5 hodiny a ani brození se sněhem v Jeseníkách při Horské výzvě mi nedělalo problémy. Všechno tedy naznačovalo na lepší výsledek než podzimních 40 km, a tak jsem svůj cíl tipoval na Třešť - 82. kilometr.

Jelikož jsem už dlouho nešel žádný pochod, kde bych mohl porovnat síly s ostatními magory, hledal jsem něco co organizuje Olaf Čihák, jelikož jeho trasy jsou podle zvěstí legendární. Loučení s turistickým rokem mně nevyšlo kvůli oddílové výpravě a tak volba padla na 51 kilometrový doprovodný pochod v rámci Pražské stovky.

Hned na začátek musím říci, že pokud máte něco proti akcím typu Beer treking, nebo jste abstinenti, radši dál nečtěte. Pokud stejně jako já zastáváte názor, že když už pít, je lepší se u toho proběhnout než sedět na zadku v hospodě, můžete ve čtení vesele pokračovat dál.