Jelikož jsem už dlouho nešel žádný pochod, kde bych mohl porovnat síly s ostatními magory, hledal jsem něco co organizuje Olaf Čihák, jelikož jeho trasy jsou podle zvěstí legendární. Loučení s turistickým rokem mně nevyšlo kvůli oddílové výpravě a tak volba padla na 51 kilometrový doprovodný pochod v rámci Pražské stovky.

Začátek se nevyvíjí moc dobře, jelikož týden před akcí dobírám antibiotika. Ale doktor říká ať klidně jdu, jen že mám víc pít (to nebude problém :-)) a teple se obléct. V sobotu ráno tedy na sebe balím spoustu vrstev oblečení, připínám turistické hole k batohu a Monča mě odváží do Třebenic na start. Po cestě koukám na všudypřítomnou mlhu, déšť a bahno. Snažím se uklidnit tím, že v okolí Prahy to nemůže být horší terén než mé výlety do hor. Šeredně se ovšem mýlím, jak se ukáže později. :-)

Na startu - čistý, voňavý a vypadám jak Jouda. :-)

V Třebenicích čekám asi třičvrtě hodiny na registraci a čip, poté už vybíhám (no dobře vycházím :-)) na Svatojánské proudy. Hůlky nechávám zatím na batohu, že je vyndám až na nějaký pořádný kopec. Na kontrole v osadě Ztracenka (4.9 km) předcházím dvě slečny, které řeší jestli se v cíli budou kontrolovat zapsané časy podle barvy fixy na kontrolách. Vtipkuji, že s mým zoufalým časem jistě nikdo nic kontrolovat nebude, probouzí se ve mně ovšem mé chlapské ego a tak jako správný “mačo” vybíhám kopec a mizím za zatáčkou. Tam můžu vyplivnout plíce a nadávám si, že takovéhle kraviny už dělat nesmím.

Svatojánské proudy - mlha za mnou.

Ze Svatojánských proudů odbočuji doleva a stoupám do kopce po pěkné cestě. Překvapuje mě, že stále předcházím spoustu lidí, na to nejsem zvyklý. :-) Jen občas mě předběhne nějaký šílenec ze 131 kilometrového závodu. Za chvíli jsem už na druhé kontrole (8,4 km), zde už někteří odpočívají, mně to ovšem přijde brzy a tak hned pokračuji dál. Do Štěchovic je to krásnou cestou z kopce po mokrém listí a kamenech. To se nedá neběžet! A tak ze sebe dostanu něco čemu já říkám běh (6:30 min/km) - sportovci tomu říkají regenerační výklus. :-) Ovšem asi zatím vypadám alespoň trochu jako závodník, jelikož mě při seběhu fotí fotograf.

Myslel jsem si jak vypadám profi a výsledek? Zase Jouda. :-)

Ve Štěchovicích je to nuda - rovný asfalt, ale alespoň zjišťuji že jsem při seběhu doběhl spoustu lidí. Pak už ovšem začínáme stoupat do pořádného kopce na kontrolu u Štěchovického pokladu (13,4 km) a hole mám stále “inteligentně” připnuté na batohu. I přes šnečí tempo (10:30 min/km) pořád někoho předcházím, asi vyrazili na procházku i turisté dálkoplazové a ne jen banda běžeckých ultramagorů. :-)

Na další kontrolu na Medníku (16,7 km) je to z kopce, všichni přede mnou i za mnou se rozebíhají a tak běžím taky. Pár jich i předběhnu a pak kolem mě prosviští dva magoři ze 131 kilometrové trasy. Vzpomenu si na zápisky z blogů skutečných sportovců a dle jejich vzoru se je v tempu 6:00 min/km pokouším uviset, což se až ke kontrole daří. Dál je to ovšem pěkný technický terén, kde mám problém nerozbít si kokos a tak mně ultráči mizí v dáli. Po seběhu už jen po asfaltu skrz Pikovovice do hospody U Dolejších (19,1 km), kde si chci dát pivo. To ovšem nemůžu v sále nikde najít a tak do sebe jen natlačím vynikající vývar, doplním láhve s vodou a vyrážím dál.

Z Pikovic trasa vede přes Petrov až na Ďábel - geometrický střed Čech (21,8 km), je to pořádný krpál, ale snažím se držet člověka přede mnou, jelikož má celkem slušné tempo. Do kopce jsem sice šnek, ale klouzání se bahnem z kopce, to je moje. Dostávám se před něj a užívám si seběh po rozbahněných pastvinách, krátký bahnitý traverz i prudký seběh lesním bahnem až na silnici, kde vzpomínám na dubnové scházení sjezdovky na Horské výzvě.

Už nevím kde - mlha přede mnou.

Dál je to celkem nuda, terén se vlní, ale je to vždycky mírné a krátké, takže se mi nechce ani rozeběhnout a předbíhá mě tu několik ultráčů. Pak přichází krásný seběh do Skochovic (30,3 km), který si užívám, ale tempo radši neprozradím, aby mě někdo nenařkl, že to není běh ale chůze. :-) Znovu výtečný vývar a konečně mají pivo! Přisedám si ke dvěma starším pánům, kteří vtipkují, že je smutné, když sportovec chlastá, ale je dobré, když alkoholik sportuje. No ještě že jsem se nikdy jako sportovec necítil. :-)

Dál pokračuji přes Vrané, kde při menším kufru potkávám Davida. Je to prima parťák na pokec a tak spolu nakonec pokračujeme až do cíle. Stoupáme na Ohrobskou cestu (33,9 km), krpál je to strašný, ale David hole nemá a tak je taky nechávám stále připnuté na batohu. Pak zase z kopce do Jarova, navíc krásné lesní serpentýny, trochu sil stále zbývá a tak se rozbíháme. To však brzy končí a cesta nás vede na Zápy - Károv (36,3 km), kde ve strašném krpálu poprvé cítím nedostatek sil a tempo tomu odpovídá (13:00 min/km).

Z kopce je to pak lepší a tak i velmi mírným tempem běžíme. Při stoupání z Károvského údolí na Hradiště (39,6 km) musíme dvakrát projít potokem, takže v obou botách mám rybníček. Navíc jsem moc nejedl a tak přichází krize - je mi slabo a dostávám křeč do nohy. U kontroly tedy do sebe cpu 2 banány, snickersku, hořčík a měním ponožky za suché. Krize je kupodivu hned pryč. Jelikož  už padá tma, tak vyndavám čelovku a s občasným popoběhnutím pokračujeme dál skrz zoo v Břežanském údolí k Hálkovu pomníku (41,9 km).

Tenhle potok mohl za mé mokré boty.

Stoupání na Šanci (42,7 km) je však opravdu brutální a tak se ten necelý kilometr plazíme snad čtvrt hodiny. Na hole na batohu jsem zase samozřejmě zapomněl. :-) Pokusíme se alespoň trochu zrychlit, ale už to moc nejde. Naštěstí terén už není tak hrozný a tak se nějak dokodrcáme ke kontrole u Petrovy strouhy (46,9 km) a už je nám jasné, že do cíle to dáme, i kdyby to mělo být po čtyřech. :-) Zbytek cesty je už kromě stoupání z Modřanské rokle (49,3 km) celkem nevýrazný a tak po cca 9,5 hodinách cesty dorážím do cíle v Modřanech (50,9 km). Tam si s Davidem pogratulujeme a jdeme ještě pokecat na 2 rychlá piva.

A co říci závěrem, byl to nejtěžší pochod, co jsem letos šel a s výsledkem jsem spokojený (na sebe :-)). Zvěsti o Olafovi opravdu nelžou a i v okolí Prahy je schopný vymyslet trasu srovnatelnou s horskými závody - bylo to 1900m převýšení na 51 km. A hlavně pro příště - pokud si ty hole už vezmu s sebou, měl bych je používat a ne tahat na batohu. :-)